Jizerskohorsko-krkonošská železniční trať Tanvald – Kořenov – Harrachov je nejstrmější a jediná normálně rozchodná ozubnicová železnice v České republice. Pomocí ozubnice Abtova systému vlak vyšplhá na necelých 7 kilometrech mezi Tanvaldem (466 m n.m.) a Kořenovem (701 m n.m.) o 235 metrů výše! Ozubnicovými pásy v kolejišti jsou vystrojeny tři nejstrmější úseky o celkové délce 4,4 km a pomocí nich ozubnicové vlaky překonávají největší sklon o hodnotě až 58 promile tak, že ozubená kola lokomotiv zapadávají do zubů pásové ozubnice.

Výstavba této horské trati v létě roku 1902 si vyžádala proražení 4 tunelů, mnoha skalních zářezů a výstavbu několika mostů. Dále z Kořenova pokračuje trať přes 25 m vysoký Jizerský viadukt, esovitým tunelem do Harrachova a přes Novosvětský průsmyk (886 m n. m.) do polské Szklarske Poręby a Jeleni Góry. Cestou se nabízí mnoho výhledů na Jizerské hory a Krkonoše včetně nejvyšší české hory Sněžky (1602 m n. m.).

Celá tato železnice byla vystavěna ke spojení hornoslezské uhelné pánve a průmyslově vyspělého Jablonecka. Provoz na zubačce zajišťovaly parní ozubnicové lokomotivy řady 404.0 z rakouské lokomotivky ve Floridsdorfu, na polské straně to byly běžné parní lokomotivy a již od roku 1923 lokomotivy a motorové vozy elektrické. Nejznámější byl ET89 „Krakonoš“ (Rübezahl) který vozil do Kořenova (dříve Grünthalu) přímé rychlíky až z Wroclawi. Po II. Světové válce byl mezinárodní provoz zastaven. V 60. letech proběhla rekonstrukce trati a z Tanvaldu do Kořenova začaly jezdit nové rakouské motorové ozubnicové lokomotivy T426.0 zvané „Rakušanky“ a české motoráčky řady M240.0 „Singrovky“. V roce 1988 byl ukončen pravidelný ozubnicový provoz, Rakušanky nahradily nové adhesní lokomotivy (bez využití ozubice) řady 743.

Nyní tu běžný provoz zajišťují moderní adhesní motorové vozy.

Nyní je polskými drahami obnoven též provoz železnice z Harrachova do polské Szklarske Poręby Górne.