Autory jejího návrhu byli Josef Schmitz a Jakob Schmeissner. Stavbu, u které byl pro umocnění iluze středověku využit stavební materiál ze zbořených norimberských staveb, realizoval mezi lety 1900–1901 Anton Worf. Objekt nepostrádal nic z toho, co rytířskému sídlu náleží. Přístup umožňoval most, který se klenul přes pomyslný hradní příkop. Kamennou bránou v hradbách se strážními domky se vstupovalo na nádvoří s rumpálovou studnou. Hrádku dominovala mohutná věž, ke které byl přistavěn palác s vysokou sedlovou střechou otevřený směrem do nádvoří pavlačí. Výšina prožila bouřlivé časy, postupem let chátrala, až musela být zavřena.